O péči, kterou bychom měli věnovat půdě, aby byla živá a úrodná, o rostlinách, které nám pomohou půdu provzdušnit, nakypřit a pohnojit a taky o postupu práce, který není radno ošidit
Prázdniny jsou v plném proudu, slunce se může přetrhnout, aby nám vyrobilo zásobu vitaminu D a na polích už pořádají kombajny žňové závody. I na zahradách už začíná ta pořádná sklizeň. Větve se pod zralým ovocem prohýbají a na záhonech začíná soutěž, kdo dřív vyroste a uzraje.
Aby byla úroda velká a bohatá i v příštím roce, na tom můžeme zapracovat už letos. Všechno začíná u zdravé půdy. A ta je u malých pěstitelů často kámen úrazu. Statková hnojiva, jako je hnůj, kejda nebo močůvka, jsou skvělý způsob, jak do půdy dostat potřebnou organickou hmotu i minerály, podpořit půdní mikroorganismy a zároveň zlepšit strukturu půdy a zvýšit její vodní kapacitu. Tolik krásné teorie. Prakticky si ale pojďme přiznat, kolik zahradníků i zahrádkářů stále chová králíky, slepice, prasata, kozy a další hospodářskou zvířenu, aby mohli půdu na políčku nebo v záhonech vylepšovat z vlastních zdrojů. I když si ale na svou zahrádku nepořídíme malou zologickou, existuje způsob, jak dopřát půdě ten správný wellness na zotavenou.
Zelené hnojení je účinný způsob, jak zlepšit kvalitu půdy bez použití průmyslových hnojiv. Principem je vysévání vybraných rostlin, které se po určité době zapraví zpět do půdy. Funguje to jako živý mulč a přírodní hnojivo v jednom. Ideální je osévát plochy, ze kterých už jsme sklidili úrodu a hrozilo by, že zůstanou delší dobu nevyužité, neosázené, plevel by bez pochyby vycítil příležitost a za pár týdnů vyrobil džungli. Nebo by nám nejúrodnější vrstvu půdy spláchl déšť nebo rozfoukal vítr. Eroze je záludný nepřítel!
Pro zhutněné půdy se mohou využít rostliny s hlubšími kořeny. Jejich kořenový systém se snaží růst do hloubky, aby se dostal k vláze a živinám, a tím rozrušuje udusané vrstvy. Bobovité rostliny zase dokážou vázat vzdušný dusík a prostřednictvím bakterií na kořenech jej vážou do půdy.
Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) je jednoletá pícnina pocházející ze Severní Ameriky. Rychlostí růstu je to opravdový sprinter, dostatek zelené hmoty naroste už za jeden měsíc! Přitom je nenáročná na půdu i klima. Díky velkému množství nektaru je taky oblíbená mezi včelaři. Výsevek je 2 g/m².
Olejniny, jako je řepka nebo hořčice, se často sejí ve směsi. Není vhodné je používat na záhony, kde se bude v další sezóně pěstovat brukvovitá zelenina. No go je taky výsev tam, kde řádí nádorovitost košťálovin. Oba druhy jsou medonosné a hodí se i do vyšších poloh. Pro vysokou medonosnost se tato směs zapravuje do půdy až pod odkvětu. Vyséváme ji od června do září, října a výsevek je 1 g/m².
Peluška jarní (Pisum sativum subsp. arvense) dává vyšší množství zelené hmoty, především na lehčích humózních půdách s dostatkem vláhy. Na nedostatek vody je citlivá. Často se s ní setkáme ve směsi s hrachem a ovsem, který funguje jako opora pro obě luskoviny a předchází polehávání rostlin a jejich zahnívání. Výsevek je 2 až 3 g/m².
Pohanka (Fagopyrum) je vhodná do teplejších oblastí. Prospívá i na chudých půdách s nízkým obsahem živin, kde i přes nevhodné podmínky tvoří velké množství biomasy. Zvyšuje dostupnost živin, především fosforu a zlepšuje půdní strukturu. Navíc odolává chorobám a škůdcům.
Lupina bílá (Lupinus albus) v zemi vytváří dlouhý kůlový kořen, na kterém se zabydlují nitrogenní bakterie. Dokáže zlepšit i lehké písčité půdy, na nichž se jí dobře daří. Vysokou produkcí zelené hmoty zásobuje půdu a dokáže nahradit i statková hnojiva.
Vyzkoušet můžete i sóju, vojtěšku, slunečnici, vikev nebo třea žito. Možností je spousta a osivářské firmy se dnes předhání i s novými odrůdami nebo mícháním směsí.
Pro ozdravení půdy se hodí vyset i nějakou tu květenu. Měsíček lékařský (Calendula officinalis) a afrikán rozkladitý (Tagetes patula) vyženou háďátka na míle daleko. Afrikán navíc láká slimáky a ti si tak na něm pochutnají mnohem raději než na vašem salátu nebo jahodách.
Když naroste dostatečné množství zelené hmoty, obvykle po čtyřech až šesti týdnech, nebo nastalo období podzimního rytí, je nutné plodiny pro zelené hnojení posekat a rozdrtit. Neposekaná nebo nerozdrcená hmota se špatně zarývá a část tak zůstane na povrchu půdy. Na malých plochách dobře poslouží strunová sekačka nebo křovinořez. Poté veškerou zelenou hmotu zaryjeme nebo zaoráme do půdy. O zbytek už se postarají všechny menší i větší půdní breberky, žížalami počínaje a bakteriemi konče.
Zelené hnojení můžeme provádět i v předjaří a využít tak časové okno před zmrzlými a výsadbou choulostivých rostlin jako jsou třeba rajčata, papriky a další plodová zelenina. Zelenou hmotu však nemusíme zapracovat do půdy, ale využít ji jako zelený mulč, který bude chránit půdu před vysycháním, vysokými teplotami a zaplevelováním.
Na polích se nechává zelené hnojení růst často až do pozdního podzimu, kdy se sejí ozimy, nebo až do jara dalšího roku, kdy se vysévají jařiny nebo zelenina. Pak se klasicky zapraví do půdy nebo se plodiny sejí přímo do porostu zeleného hnojení, které přes zimu vymrzlo nebo bylo posečeno.
Tak co myslíte? Stojí zelené hnojení za vyzkoušení? My mu rozhodně fandíme a na části naší květinové farmy mu každý rok věnujeme prostor. Do směsi si přimícháme i pár druhů květin, aby měli opylovači pořád co svačit a plocha je zároveň hezká i pro oko.
O péči, kterou bychom měli věnovat půdě, aby byla živá a úrodná, o rostlinách, které nám pomohou půdu provzdušnit, nakypřit a pohnojit a taky o postupu práce, který není radno ošidit
O tom, že bílá sluší nejenom nevěstám, o podzimní úpravě, která prospěje ovocným dřevinám na zahradě i v sadu a o mrazu, který dá stromům někdy pěkně zabrat
O té naší úrodné zahradě od jara do zimy, nových přírůstcích, o smělých plánech a odvážných klientech, rodících se zahradách a jedinečných interiérech a o práci, která nás stále baví
