O květinových záhonech, které se každý rok ukážou v jiných šatech, o letničkách, které udělají parádu i bez předpěstování ve skleníku, a o směsích osiv, které upoutají pěstrými barvami i laděním tón v tónu.
Když se řekne květinový záhon a letničky, spousta z nás si vybaví ornamentální záhony na zámeckém parteru. Květiny tu zahradníci používají jako malíř barvy a místo plátna slouží pečlivě načechraná půda záhonů. Zručné ruce pomocí písku a starých šablon krouží a vykreslují obrazce – geometrické, ale i ty inspirovné přírodou. A pak přichází ke slovu stovky a tisíce drobných sazeniček, které se celé měsíce připravovaly ve sklenících a pařeništích, aby mohly v polovině května zazářit na tolik očekávané premiéře. Květinové krajkoví zdobí voskovky, lobelky, pilei, starčeky, zelence, echeverie či afrikány. Důležitý je nízký vrůst a výrazné barvy květů či listů. Květiny se sází jako miminka, jedna po druhé, přesně a s velkou dávkou trpělivosti. Se správnou péčí, zálivkou, pletím a dosazováním se za pár týdnů rozrostou a utvoří celistvý koberec, který si s krásou těch perských nezadá!
Letničkový záhon však nemusí nutně znamenat dlouhé přípravy a úzkostnou péči o křehké sazeničky doma na parapetu nebo ve skleníku. Mnoho druhů letniček můžeme vysít rovnou do záhonu a za pár týdnů už se těšíme záplavou pestrých květů. A když si dovolíme trošku té divočiny, místo do úhledných řádků vysejeme letničky naširoko a použijeme ne jeden, ale několik druhů, získáme květinový záhon, který pokvete od brzkého léta až do zámrzu a téměř bez práce.
Nejvhodnější čas pro výsev je od poloviny dubna do poloviny května. Platí však, že není radno výsev uspěchat. Některé druhy letniček jsou citlivé na mráz a Pankrác, Servác a Bonifác dokážou někdy nemile překvapit. Pokud už výsev vzchází a předpověď je nepříznivá, můžeme záhon chránit peřinkou z netkané textilie.
Oč jednodušší je péče o záhon v průběhu sezóny, o to důležitější je jeho příprava před výsevem. Úplný základ je důkladné odplevelení plochy, nakypření a urovnání hráběmi. Pokud chceme letničkám do začátku přilepšit, přihnojíme záhon plným minerálním hnojivem v dávce 15 – 20 g/m2. V záhonech ve městech se můžeme setkat i s tím, že namísto pracného odplevelování navrství zahradníci do záhonu 10 cm bezplevelného zahradnického substrátu nebo kvalitního kompostu.
Protože je výsevek letniček malý, podle použitých druhů většinou jen 2 – 5 g/m2, je dobré si osivo smíchat s pískem. A množství se nebojte – v tomhle případě je víc prostě víc. Výsev provádíme naširoko, stejně jako když sejeme trávník nebo zelené hnojení. Směs semen s pískem průběžně promícháváme, aby ta nejmenší semínka nezůstala na dně. Díky písku dobře vidíme, kde už jsme byli. U větší plochy je lépe si dávku rozdělit a set takzvaně do kříže. Výsev lehce zapravíme hráběmi a aby klíčící rostlinky nezasychaly, přitlačíme povrch válcem, na menší ploše jej ušlapeme.
Po výsevu si přejeme, aby přišel zahradnický deštík. Pokud se ho ale nemůžeme dočkat nebo ČHMÚ hlásí období sucha, nezbude nám než se chopit hadice a něžně záhon zalít. Ale pozor – nesmíme semínka vyplavit! V následujících pár týdnech je důležité hlídat vlhkost, obzvlášť pokud je slunečno a větrno. Rostlinky nesmí přeschnout.
Kromě letniček ale začne klíčit i plevel. Ten je třeba zavčas odstraňovat, aby vše nezadusil. Plochu ale neokopáváme. Může se stát, že pletím trošku načechráme fazónku letničkám, ale nebojte, za chvilku se zvetí a nebude vůbec znát, že jsme do záhonu sáhli. Četnost pletí závisí na tom, jak dobře jsme záhon připravili. Obvykle ale stačí odplevelit jen jednou, nejvýš dvakrát na začátku sezóny, a pak už je porost tak zapojený, že nemá plevel šanci. Kdyby náhodou nějaký rošťák vykoukl, pak už budou stačit jen nůžky. Kdybychom plevel chtěli vytrhnout ze zapojeného porostu, mohli bychom vytrhnout i letničky a to by byla věčná škoda.
Záhon zaléváme, než rostlinky dorostou 15 – 20 cm. Pak už jen při dlouho trvajícím suchu. Kdybychom to s vodou přeháněli, rostlinky by se vytahovaly a ve větru lámaly.
Při správné kombinaci druhů letničky kvetou od června až do zámrzu. Někdy však v půli prázdnin ztratí dech a většina rostlin se zdá odkvetlá. Pak můžeme porost sestřihnout, na velkých plochách ve městech berou záhony i strunovkou nebo křovinořezem. My tak drsní obvykle nebýváme, ale dobrý srp to jistí. Rostliny však zakrátíme s rozmyslem, necháme jim alespoň 15 – 20 cm a posečenou hmotu ze záhonu odstraníme. Takové sečení nebo střih rostliny povzbudí k větvení a dalšímu nasazení poupat.
Po příchodu prvních podzimních mrazíků můžeme porost sklidit, zkompostovat a záhony připravit na další výsev nebo výsadbu. Případně je zryjeme a necháme přes zimu odpočinout. Můžeme ale zkusit i plán B. Zbytky rostlin ponecháme přes zimu na záhonech vysemenit, poskytneme v nich úkryt pro hmyz a potravu pro drobné živočichy a záhony uklidíme až na jaře. V dalším roce pak stačí do uklizeného záhonu dosít další letničky, klidně i v menším množství a můžeme se těšit na naši originální letničkovou směs.
Pokud si nechceme dlouho lámat hlavu, co vysít, můžeme vybírat z široké nabídky hotových směsí. Ty už bývají namíchané tak, aby se druhy doplňovaly výškou, dobou kvetení i barevností a záhon působil přirozeně a vyváženě. Při výběru směsi se vyplatí sledovat především výšku porostu, množství druhů a barevnou kombinaci. My už své favority taky máme. Pokud byste však v široké nabídce tápali, pomůžeme vám vybrat osivo na míru vaší zahradě nebo si můžete svou vlastní letničkovou směs zkusit namíchat na našem kurzu.
Kdo už se v sortimentu letniček trošku lépe vyzná, může si vytvořit vlastní směs. Je to krásná možnost, jak sladit záhon s domem i zahradou, a také našimi zvyklostmi či zálibami. Můžeme si zkusit namíchat letničky k řezu, s jedlými květy nebo medonosné pro přilákání včel. Základní pravidla jsou jednoduchá: kombinujeme druhy různých výšek a s různou dobou kvetení, aby záhon brzy vykvetl a zdobil zahradu co nejdéle. Dobře funguje, když si vybereme pár výraznějších rostlin, které budou tvořit kostru porostu, a k nim přidáme jemnější doprovodné druhy, které záhon odlehčí a propojí. Ať už se rozhodneme pro jakoukoliv kombinaci, vyplatí se držet jedné barevné linky nebo naopak dát cíleně vyniknout kontrastům.
Za vyzkoušení určitě stojí:
měsíček lékařský (Calendula officinalis) – spolehlivě klíčí a kvete brzy, má jedlé květy a rád se přesévá
černucha (Nigella) – jemná, vzdušná rostlina s dekorativními semeníky, hodí se i na sušení
ostálka (Zinnia) – pestré barvy a různé výšky, krásná v kobercových směsích i do vázy
tařicovka (Lobularia) – nízká, vonná, krásná jako výplň ve směsíchlnice (Linaria) – jemné pastelové klasy, směsi dodává výšku
večernice (Hesperis) – drobné květy s libou vůní, něžný doplněk k vyšším druhům
třapatka (Rudbeckia hirta) – typicky výrazná, dodá záhonu slunečný akcent
aksamitník (Tagetes) – robustní a barevně výrazný, přidává kontrastní tóny a jeho květy jsou jedlé
sluncovka kalifornská (Eschscholtzia californica) – jemné, paprskovité květy, dobře snáší sucho a nakvétá velmi brzy
Nechceme vás při tvorbě záhonů nijak omezovat, ale máme malou prosbu na závěr. Jelikož letničky pocházejí z Asie, Ameriky, Afriky i Austrálie, používejte je s rozmyslem. Dobrou službu a velkou parádu udělají v parku nebo na zahrádce. V krajině by nám však mohly způsobit spíš těžkou hlavu. Vzpomeňte si na takovou netýkavku žláznatou!
Teď už stačí jen pár gramů osiva, trochu trpělivosti – a kouzlo přímého výsevu udělá ve vaší zahradě letničkový záhon, který bude kvést od léta až do podzimu!
O květinových záhonech, které se každý rok ukážou v jiných šatech, o letničkách, které udělají parádu i bez předpěstování ve skleníku, a o směsích osiv, které upoutají pěstrými barvami i laděním tón v tónu.
O životě pokojovek, jejich původu, o pokojíčku, ve kterém se spokojeně zabydlí, o nezvaných hostech i wellnesu, který je radno rostlinkám občas dopřát
O práci i legraci, o pracovních výzvách i zahradních jistotách, o nových parťácích a zákaznících, ze kterých se stali přátelé
