O trávníku, který láká k poležení, posezení a hrám, o péči pravidelné i té bonusové, se kterou si vyhrají hlavně hračičkové, a o neduzích, se kterými se jednou za čas musí poprat každý hrdý majitel trávníku
Zdravý, oku lahodící a dlouhá léta prospívající pobytový trávník vyžaduje pravidelnou a systematickou péči. Bez správně načasovaných a provedených zásahů se půda zhutňuje, přístup vody se omezuje a vzduch se nedostává ke kořenům. Trávník se vysiluje a pak už je jen krůček k rozšíření mechů, růstu plevelů nebo vzniku holých míst. Pravidelná péče o trávník není jen otázkou hezké fazónky, ale hlavně jeho životaschopnosti a dlouhověkosti – dá-li se to o trávníku říct. Pro nás je ale trávník parťák v týmu zahrada, a tak o něj pečujeme stejně poctivě, jako o trvalkové záhony, živé ploty nebo ovocné stromy v sadu.
Následující řádky jsou tak návodem (nebo kuchařkou) pro všechny majitele a uživatele zahrad, kteří chtějí mít zdravý, hustý a odolný travní porost – zkrátka takový měkký, zelený koberec, který láká k užívání. Tento návod se věnuje péči o pobytový trávník. Anglický trávník nebo ten luční mají svá specifika péče a o těch se rozepíšeme třeba příště.
Pravidelné sečení je úplný základ. Sekačku na jaře uvedeme do provozu, když trávník povyroste na 7 – 10 cm. Nože nastavíme tak, abychom pažit zkrátili vždycky jen o jednu třetinu celkové výšky před sečí.
Pobytové travnaté plochy sečeme vřetenovou nebo rotační sekačkou. Nože musí být ostré, aby listy trav ustřihly a netrhaly, jako vzteklý křeček. Pokud při sečení trávu nesbíráme do koše ani ji po sečení neshrabeme, musíme sekačku dovybavit mulčovacím nástavcem (podle typu sekačky jsou to plechy, defletkory nebo další nože). Travnatou plochu sečeme vždy v přímém směru, v rovných liniích.
Když teploty vyskočí nad 26°C nebo panuje dlouhotrvající sucho s horkem, sekačku necháme v garáži nebo zahradním domku raději odpočívat. Na krátkou dobu sice nebude trávník vypadat jako na obrázku, ale sečením bychom mohli trávník na dlouhou dobu vyřadit ze hry. Pokud není náš trávník zavlažovaný a panuje dlouhodobě sucho, sečení neprovádíme do té doby, než sucho a vedra pominou a začne se ochlazovat a pršet. Potom můžeme opět vyjet se sekačkou do terénu. Ale pozor, dodržujeme pravidlo zkracování o 1/3. I kdyby to mělo znamenat, že nastavíme nože výš a trávník posečeme za pár dní znovu, a zase jej zkrátíme o 1/3.
Správná zálivka je důležitá pro vitalitu trávníku i jeho odolnost vůči stresu (jakémukoliv nedostatku nebo trápení). Zálivkou chceme zajistit dostatečné množství vody v kořenové zóně, ne jen navlhčení listové plochy. Malá nebo naopak přílišná zálivka vede k oslabení trávníku, mělkému zakořenění a zvýšené náchylnosti k chorobám.
Trávník zaléváme nejlépe v ranních hodinách, ideálně brzy ráno, kdy jsou nižší teploty a menší odpar vody. Večerní zálivka je méně vhodná, zejména při vyšší vzdušné vlhkosti, protože může podporovat rozvoj houbových chorob. Četnost zálivky závisí na ročním období, typu půdy a průběhu počasí. Zlaté pravidlo – raději méně často a vydatně, než každý den symbolicky.
Optimální dávka vody při jedné zálivce se pohybuje přibližně v rozmezí 15 – 25 l/m² (množství potřebné k provlhčení půdy do hloubky kořenového systému). Lehké písčité půdy zaléváme častěji a v menších dávkách, aby voda jen neprotekla, zatímco těžší půdy snesou méně častou, ale vydatnější zálivku.
Ruční zálivka je dobrým řešením na menších plochách nebo v problematických místech. Automatické závlahové systémy umožňují rovnoměrnou a přesně dávkovanou zálivku v optimálním čase, takže líp hospodaří s vodou. Při správném nastavení systému lze dosáhnout lepších výsledků než při ručním zavlažování.
Alternativou ke klasickému intenzivně zavlažovanému trávníku je trávník založený ze suchovzdorné travní směsi. Tyto směsi obsahují druhy a odrůdy s hlubším kořenovým systémem a menšími nároky na vodu, takže lépe zvládají delší období sucha. Je potřeba počítat s tím, že takový trávník nebude po celé léto sytě zelený – v horkých a suchých obdobích může přirozeně zpomalit růst nebo částečně zatáhnout. Po návratu vláhy se ale většinou dobře zregeneruje. Suchovzdorný trávník je vhodnou volbou pro extenzivnější zahrady, větší plochy nebo místa bez možnosti závlahy, kde dává smysl respektovat přirozený průběh počasí a šetřit vodou.
Hnojiva používaná pro výživu trávníků dělíme na organická a minerální. Organická hnojiva zlepšují půdní strukturu a podporují půdní mikroorganismy. Jejich účinek je však pozvolnější a závislý na půdních podmínkách. Minerální hnojiva působí rychleji, dodávají rostlinám živiny v okamžitě přijatelné formě, ale při nesprávném použití může dojít k poškození travního porostu. Hnojiva taky můžeme dělit na dlouhodobá, která uvolňují živiny postupně po dobu několika týdnů až měsíců, a rychle působící, která zajišťují okamžitý efekt, ale musíme je aplikovat častěji.
Nejčastěji se trávníky hnojí NPK hnojivem s postupným uvolňováním živin v délce účinku přibližně 2 – 3 měsíce, obvykle 2 – 3 krát ročně v závislosti na stavu a zatížení trávníku. Pro jarní hnojení se používají hnojiva se zvýšeným obsahem dusíku, která podporují rychlý start vegetace, regeneraci po zimním období a intenzivní růst travního porostu. Letní hnojení se zaměřuje na udržení vyrovnaného růstu a odolnosti trávníku vůči stresu z vysokých teplot a sucha, proto jsou vhodná hnojiva s nižším obsahem dusíku a vyváženým poměrem živin, ideálně s postupným uvolňováním. Pro podzimní hnojení jsou určena hnojiva typu NK, bez obsahu fosforu a se zvýšeným podílem draslíku, který podporuje vyzrávání pletiv a zlepšuje odolnost trávníku vůči mrazu a přezimování.
Hnojivo můžeme aplikovat ručně nebo s využitím odstředivých rozmetadel nebo štěrbinových sypacích aplikátorů. Celková dávka hnojiva se rozdělí na dvě poloviny a celá plocha se pohnojí nadvakrát, dvěma směry.
Hnojení provádíme po sečení, pokud možno na suchý trávník, nejlépe v odpoledních hodinách. Pro rychlou účinnost hnojiva můžeme trávník zavlažit dávkou 5 – 10 l/m².
Prořezávání trávníku neboli vertikutace je nezbytnou součástí péče o trávník. Na menších plochách je možné použít speciální vertikutační hrábě, na větších plochách vertikutátor. Hloubka vertikutace je jen několik milimetrů a jejím úkolem je pouze odstranění vytvořené plsti z travního drnu, případně narušení rostlin plevelů. Hmotu, kterou jsme vyčesali na povrch trávníku, musíme shrabat nebo posbírat pomocí sekačky. Pro zvýšení intenzity vertikutace ji provádíme do kříže. Nejvhodnějšími termíny jsou jaro (květen) a konec léta až podzim (září, říjen). Po provedení vertikutace je velmi vhodné trávník doset a přihnojit. Naopak několik týdnů před provedením vertikutace můžeme provést chemické odplevelení trávníku.
Pravidelná aerifikace trávníku se provádí pro zlepšení přístupu vzduchu, vody a živin ke kořenovému systému travního porostu a snížení zhutnění půdy. Zásah se provádí především u intenzivně zatěžovaných trávníků nebo na půdách s vyšším obsahem jílu. Aerifikace se nejčastěji provádí dutými nebo plnými hroty, které vytvářejí v půdě otvory o hloubce přibližně 5 – 10 cm. Optimálním termínem pro aerifikaci je jarní nebo podzimní období, kdy má trávník dostatek vláhy a dokáže se rychle zregenerovat. Pro zvýšení účinku provzdušnění kombinujeme s pískováním, které napomáhá dlouhodobému zlepšení půdní struktury a propustnosti.
Pískování trávníku zvyšuje propustnost svrchní vrstvy půdy pro vodu a vzduch, rychleji se rozkládá travní plsť a můžeme tak i vyrovnat drobné nerovnosti. Zásah je vhodné provést po vertikutaci a aerifikaci, možná je však i samostatná aplikace. Vhodným materiálem je ostrohranný křemičitý písek (bez prašné frakce). Doporučená dávka se pohybuje v rozmezí 3 – 6 l/m², bez předchozího provzdušnění pouze 2 – 3 l/m². Rozprostřený písek kartáčem zapravíme do povrchu trávníku. Zejména v horkém létě hrozí riziko popálení trávníku od rozpáleného písku ležícího na povrchu.
Žloutnutí trávníku nejčastěji způsobí nedostatek živin, nevhodný vodní režim, zhutnění půdy nebo poškození kořenového systému. Problém může být taky dlouhodobé sucho, přemokření nebo nesprávně zvolené hnojivo. Pro omezení žloutnutí je důležité zajistit pravidelné hnojení, správnou závlahu a v případě potřeby provést provzdušnění půdy, které zlepší podmínky pro růst travního porostu.
Mech v trávníku se nejčastěji objevuje v místech s nedostatkem světla, při zvýšené vlhkosti a na zhutněných nebo kyselých půdách. Jeho výskyt bývá často důsledkem oslabeného travního porostu a nedostatečné péče. Pro omezení růstu mechu je vhodné zlepšit odvodnění půdy, upravit pH vápněním a pravidelně provádět vertikutaci a aerifikaci, které podpoří zdravý růst trávy.
Vznik holých míst v trávníku je obvykle způsobený mechanickým zatížením, poškozením travního drnu, nedostatkem živin nebo napadením chorobami a škůdci. Pro obnovu porostu je vhodné provést dosévání vhodnou travní směsí, doplněné o lehké zapravení osiva do půdy a následnou pravidelnou zálivku. Důležitou roli hraje také zlepšení půdních podmínek, které napomáhá rychlejšímu zapojení trávníku.
Péče o pobytový trávník není o dokonalosti, ale o pravidelnosti, pozornosti a správném načasování. Trávník není jenom zelená plocha, ale živý organismus a důležitá součást zahrady. Když k němu budeme přistupovat s respektem a rozumem, odmění se nám zdravým růstem, odolností a radostí z každodenního pobytu venku.
O trávníku, který láká k poležení, posezení a hrám, o péči pravidelné i té bonusové, se kterou si vyhrají hlavně hračičkové, a o neduzích, se kterými se jednou za čas musí poprat každý hrdý majitel trávníku
O květinových záhonech, které se každý rok ukážou v jiných šatech, o letničkách, které udělají parádu i bez předpěstování ve skleníku, a o směsích osiv, které upoutají pěstrými barvami i laděním tón v tónu.
O životě pokojovek, jejich původu, o pokojíčku, ve kterém se spokojeně zabydlí, o nezvaných hostech i wellnesu, který je radno rostlinkám občas dopřát
