Pokojovky jsou krásnými společníky v našich obydlích. Čistí vzduch, zkrášlují parapety, uklidňují nás všemožnými odstíny zelené. A nebo nám taky dokážou pekně zvednout mandle, když se jim nedaří. Hnědnou jim listy, sesychají, opadávají a nebo jen tak bez varovných signálů zajdou. Stát se to může každému. A kdo je bez viny, ať hodí kamenem! Dneska jsme tu ale proto, aby takových umíráčků zvonilo co nejméně, aby nás rostliny těšily novými, krásně vybarvenými lístky a s každým novým přírůstkem jsme doma vítali skvělého parťáka a ne pacienta na kapačkách.

‍Původ rostlin‍

Vezmeme to teda hezky ze široka a taky daleka. Abychom v obchodě dokázali zvážit, jestli je rostlina ten správný nájemník do našeho bydla, je dobré třeba i s použitím vyhledávače napřed vypátrat, odkud rostlina pochází. Tentokrát nemyslíme na pěstitele, ale na lokalitu původního výskytu rostlinného druhu. Bude rozdíl, jestli sáhneme po epifitických orchidejích z deštných pralesů nebo po rozmarýnu ze středomoří. Každá z rostlin má ve své domovině jiný průběh ročních teplot, srážek, slunečního svitu nebo vyžaduje jinou strukturu a složení půdy.

Fytogeografie se věnuje zeměpisnému rozšíření rostlin a na základě klimatických faktorů dělí rostliny do těchto formací:

‍Dřeviny tropických deštných pralesů – zde jsou podmínky stálé – vysoké teploty i vlhkost. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 24 a 27 °C, roční srážky se pohybují mezi 1500–4000 mm a nejnižší teploty neklesají pod 10°C. Vyskytují se zde mnohé palmy, fíkusy, filodendrony, kroton, anturie, kapradiny, epifytické orchideje.

‍Vavřínové dřeviny jsou rozšířené především v jihovýchodní Asii, na Novém Zélandu, v části Tasmánie, u jihovýchodního pobřeží Austrálie, ve východních územích Afriky a na některých místech Jižní a Severní Ameriky. Panuje zde vlhké, velmi teplé léto po kterém přichází chladnější a sušší zima. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 20 a 28 °C, roční srážky se pohybují mezi 800–4000 mm , suché období trvá od 2 do 10 měsíců a nejnižší teploty jsou mezi 5–0°C. Svůj původ zde mají kamélie, pěnišníky, gardénie, citrusy, fíkusy, pepřovníky, fatsie nebo hoya.

Formaci tvrdolistých dřevin nacházíme především v oblasti Středomoří a jižní Austrálie, na jižním cípu Afriky, ve Střední Americe, a oblastech And v Jižní Americe. Po značnou část roku zde panují sucha. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 14 a 20 °C, roční srážky se pohybují mezi 0–200 mm, suché období trvá od 4 do 9 měsíců a nejnižší teploty jsou mezi 0 až -10 °C. Z těchto oblastí pochází myrta, svatolína, rozmarýn, levandule, bramboříky, cibuloviny, kaktusy, juka apod.

Čtvrtá formace je charakteristická vydatnou vlhkostí po část roku, po zbytek roku ale rostliny překonávají období sucha. Dřeviny vegetující v období dešťů  jsou rozšířené v podstatné části Afriky, na jih od Sahary až po JAR (kromě rovníkové oblasti, která patří do první formace), v Indii, jižní Asii, v severní části Austrálie, vnitrozemí Jižní Ameriky a ve Střední Americe. Mezi rostliny, které zde vegetují, patří např. akácie, draceny, jasmín či ibišek.‍

Stepi (prérie, pampy, savany apod.) zahrnují rozsáhlá území – Panonskou nížinu v Evropě, dále pokračují podél Černého moře až hluboko do centrální Asie, Mongolska a Číny. Přecházejí přes Írán a Pákistán až po západní část Himaláje. Jsou rozšířené na okrajích největších pouští – Sahary a na okrajích Sinajského poloostrova. Významné jsou ještě oblasti na východním pobřeží Afriky, okraje pouští v Austrálii, Argentina, Uruguay, střední a západní část Severní Ameriky. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 20 a 28 °C, v severnějších oblastech 5 až 15 °C, roční srážky se pohybují mezi 10–350 mm, suché období trvá od 6 do 12 měsíců, v severních oblastech 2–6 měsíců a nejnižší teploty jsou mezi 3 až -10 °C, v severních oblastech -30 až -40 °C. Z těchto oblastí pochází sukulenty, tulipány, hyacinty, kaktusy nebo broméliovité rostliny.

‍Suché pouště jsou bez vegetace. Formace opadavých listnatých dřevin a jehličnatých dřevin jsou charakteristické pro území České republiky, resp. střední Evropy. Pro pěstování v interiérech se užívá jen velmi málo rostlin, např. břečťan. Poslední dvě formace – polární a alpská území bez stromové vegetace a ledovce jsou téměř bez vegetace a pro použití v interiérech jsou nevýznamné.

Pakliže máme doma zimní zahradu, kde se v zimě pohybují teploty mezi 5 až 10 °C, můžeme ji směle osázet citrusy, oleandry a další květenou, kterou okukujeme na dovolené ve Středozemí. Pokud se obdivujeme tropickým liánám a orchidejím, určitě nebudeme udržovat 100% vlhkost v celém bytě, ale sáhneme po skleněné vitríně, kde udržíme potřebné klima mnohem snáz. A s dalšími rostlinami je to obdobné – poznáme jejich původní prostředí a buď je obdobné jako náš byt a máme to takzvaně bez práce, nebo je jeho domovina odlišná a pokud se rostliny nechceme vzdát, musíme jí zařídit vlastní pokojíček. My jsme třeba milovaly bramboříky u našich prababiček, v zimě úplně obsypané květy, ale protože máme v zimě rádi teplotu kolem 20 °C, na bramboříky koukáme jen na starožitné smaltované grogovce s horkým čajem.

Substráty

‍Někdy chybně označované jako zemina – slouží k pěstování rostlin v interiérových podmínkách. Dají se v nepřeberném množství a variacích koupit už hotové, ale zdatní pěstitelé si je míchají sami, vždy na míru konkrétním potřebám rostlin. Pro zjednodušení je můžeme rozdělit na organické a minerální. Organické substráty jsou složené z rostlinné, případně živočisné hmoty. Dobře zadržují vodu i živiny, ale postupně se jejich složky rozkládají, zhutňují a mohou se přemokřovat. Minerální substráty jsou složené z anorganických – neživých materiálů. Jsou strukturálně stálé, vzdušné a dobře odvádí vodu. Samy o sobě ale téměř neobsahují živiny. V praxi se proto velmi často kombinují – organická složka dodá výživu a minerální zajistí stabilitu a vzdušnost.

‍Organické složky

‍drnovka, kompost, listovka, hrabanka

pařeništní zemina, hnojovatka, drcená rohovina, vlněné peletky

rašelina, kokosové vlákno, drcená kůra (smrková, borová)

biouhel

‍Minerální příměsi pro zlepšení struktury

‍praný písek, perlit, drcený vápenec

antuka, granulovaný pálený jíl

pemza, lávová drť

‍Čistě minerální substráty

‍Seramis

Zeostrat a Zeoponic, Lechuza-pon, Managreen

Keramzit, Liapor, Hydroton

Nádoby

‍Při pěstování pokojovek je důležité rozlišovat mezi dekoračním obalem a pěstební nádobou. Dekorační obal dělá parádu a měl by korespondovat se zařízením místnosti. Vyrábí se z umělých i přírodních materiálů, v bezpočtu barev a povrchových úprav. Jedno ale mají všechny společné – jsou bez odtoku (i když některé mohou být propustné, a proto je potřeba je osadit vnitřní nepropustnou vložkou) a proto nejsou určené pro osázení. K tomu má naopak sloužit vnitřní pěstební nádoba – květináč. Ten má ve dně jeden či více drenážních otvorů, které umožňují odtok přebytečné vody. Plastové květináče jsou lehké, cenově dostupné, dobře se čistí a dezinfikují a dobře drží vlhkost, což ocení rostliny citlivé na přesychání. Nevýhodou ale může být jejich neprodyšnost a menší stabilita. Keramické neglazované květináče jsou prodyšné, podporují zdravé kořeny a snižují riziko přemokření, ale rychleji vysychají, jsou těžší a křehčí. Pokud máme často problémy se sušením nebo přeléváním rostlin, existuje snadné řešení. Do kořenového balu rostliny můžeme zapíchnout vlhkoznak, který nám barevně signalizuje prosychající bal a potřebu zálivky. Namísto dekoračního obalu můžeme květináč doplnit podmiskou. Její velikost snadno uzpůsobíme žíznivosti rostliny a máme lépe na očích, jestli rostlina vodu vypila, nebo voda stojí příliš dlouho v podmisce a rostlina může začít uhnívat.

Specialitou jsou nádoby určené pro hydroponii. Rostliny se v nich nepěstují v klasickém substrátu, ale v živném roztoku. Jsou navržené tak, aby umožňovaly stálý kontakt kořenů s vodou, zároveň ale zajistily přístup kyslíku – často mají vnitřní košík s keramzitem, kamennou vlnou nebo jiným pěstebním médiem, oddělenou nádrž na vodu a vodoznak pro kontrolu hladiny. Hydroponické nádoby usnadňují rovnoměrnou výživu rostlin, omezují hromadění solí v substrátu a jsou vhodné zejména pro interiéry, kde je klíčová čistota a minimální údržba.

‍Zálivka

‍Zálivka by se měla vždy řídit aktuální potřebou rostliny, ne pevným rozvrhem. Během vegetační sezóny na jaře a v létě rostliny aktivně rostou, proto zaléváme častěji a vydatněji, vždy až po částečném proschnutí substrátu (vyjma rostlin bahenních). V zimních měsících je naopak nutné zálivku výrazně omezit – rostliny mají nižší spotřebu vody, méně světla a chladnější prostředí, takže je přemokření obvyklý neduh. Při letnění rostlin zálivku naopak zvyšujeme, protože venku rychleji vysychají vlivem tepla, větru a slunce. Stále je ale důležité kontrolovat vlhkost substrátu a přizpůsobit zálivku konkrétním podmínkám a druhu rostliny.

Pro zálivku je nejvhodnější odstátá voda pokojové teploty, lahůdkou je pak voda dešťová, která je měkká a pro většinu rostlin mnohem příjemnější než voda z vodovodu. Studená nebo čerstvě napuštěná voda z kohoutku může rostliny stresovat a dlouhodobě zhoršovat jejich kondici.

‍Vzdušná vlhkost

‍Vlhkost vzduchu v interiéru se výrazně liší podle typu stavby. Starší cihlové domy mají často přirozenější výměnu vzduchu a kolísavější, ale pro rostliny snesitelnější vlhkost kolem 60 %. Naopak panelové domy a moderní novostavby bývají velmi těsné a suché (obvykle kolem 30 % vzdušné vlhkosti), zejména v topné sezóně, což je pro mnoho rostlin stresující. Většině pokojových rostlin vyhovuje běžná bytová vlhkost, ale tropické druhy (např. kapradiny, kalatey, alokázie) prospívají při vyšší vzdušné vlhkosti – pomáhá zvlhčovač, miska s vodou a kamínky nebo seskupování rostlin, které pomůže vytvořit správné mikroklima. Dlouhodobě suchý vzduch se často projeví zasycháním okrajů listů, zpomalením růstu, nižší vitalitou rostlin a libují si v něm i škůdci.

‍Světlo

‍Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. A u pokojovek to platí jakbysmet. Světlo je jeden z nejdůležitějších faktorů pro zdravý růst a vývoj rostlin. Výrazně se liší podle světové orientace místnosti i vzdálenosti od okna. Jižní a jihozápadní okna poskytují nejvíce světla, jsou tedy vhodné pro světlomilné druhy, severní orientace nabízí světlo rozptýlené a slabší. S rostoucí vzdáleností od okna intenzita světla rychle klesá – už pár metrů může znamenat zásadní rozdíl. V zimě je světla obecně méně, dny jsou kratší a slunce níž, proto rostliny často zpomalují růst nebo vyžadují světlejší stanoviště. V létě je naopak světla dostatek, ale u oken orientovaných na jih může být nutné rostliny chránit před přímým poledním sluncem, aby nedocházelo k popálení listů.

Kde není dostatek denního světla, přichází ke slovu dosvětlování. Je vhodné taky v zimním období. Dobrou volbou jsou LED světla s plným spektrem nebo kombinací modré a červené složky, která podporuje zdravý růst, kompaktní tvar a vitalitu rostlin.

‍Teplota

‍Mnoho pokojových rostlin v zimních měsících vítá chladnější interiér. Ty nejotužilejší, jejichž původní domovinou je teplejší mírné pásmo nebo chladnější subtropy, vyžadují teploty jen mezi 3 a 8 °C. Patří sem například vavřín, rozmarýn nebo myrta. Poloteplé interiéry s teplotou kolem 12 až 15°C jsou ideální pro subtropické rostliny, například chřest, tchýnin jazyk a fíkus. Teplé interiéry svědčí tropickým a subtropickým rostlinám, například orchidejím, toulitkám a krotonům. Mnohé z tropických rostlin však potřebují vysokou vzdušnou vlhkost a proto se uplatní ve sbírkových sklenících, nikoliv v obytných interiérech.

Výživa

‍Potřebné živiny pokojovým rostlinám zajistíme přimícháním hnojiva do pěstebního substrátu nebo zálivkou. Tekutá hnojiva jsou pro rostliny rychle dostupná a vhodná pro pravidelné doplňování živin během vegetačního období. Dobrou volbou jsou plná hnojiva, která obsahují všechny hlavní makro- i mikroprvky. Hnojiva s postupným uvolňováním se uvolňují do substrátu po delší dobu, poskytují stabilní dávku živin a snižují riziko přehnojení. Dostupná jsou ve formě granulátu, např. Osmocote, nebo jako hnojivé tyčinky. Výběr hnojiva závisí na druhu rostliny, fázi růstu a typu substrátu, vždy je ale důležité dodržovat doporučené dávkování.

Nedostatek konkrétních prvků ve výživě má své typické projevy. Nedostatek dusíku způsobuje žloutnutí starších listů a zpomalení růstu, chybějící fosfor může za zpomalený růst a tmavší listy, málo draslíku zapříčiní hnědé okraje listů a sníženou odolnost rostlin, vápníku deformace mladých listů a špiček růstových pupenů. Nedostatek železa se projevuje žloutnutím mladých listů při zachování zelených žilek, málo hořčíku způsobuje chlorózu starších listů mezi žilkami. Není tedy vůbec na škodu rosliny pravidelně kontrolovat a hlídat si vyvinutí a vybarvení listů.

‍Škůdci

‍Mezi nejčastější škůdce, kteří rádi potrápí pokojové rostliny, patří svilušky, molice, mšice, puklice a vlnatí červci. Svilušky vytvářejí jemné pavučinky na spodní straně listů a vysávají z nich šťávy. Poškozené listy žloutnou a dělají se na nich drobné skvrnky. Molice se objevují hlavně na spodní straně listů a zanechávají lepkavý medovitý povlak. Mšice se často hromadí na nových výhonech a pupenech. Výhony se deformují, zpomalují růst. Puklice a vlnatí červci se drží na stoncích a listech, vysávají šťávy a mohou rostlinu dlouhodobě oslabovat.

Hmyzí škůdci pokojových rostlin mají rádi teplý a suchý vzduch. Rozvoj můžeme omezit rosením rostlin nebo jejich sprchováním, které zvyšuje vlhkost vzduchu, a pravidelnou kontrolou. Pokud už nějaké škůdce zpozorujeme, je vhodné napadenou rostlinku ošetřit vhodným preparátem a umístit ji do karantény, abychom zabránili šíření škůdce na další rostliny.

Pěstování pokojovek není o dokonalosti nebo hodinářské přesnosti. Taky si pravděpodobně nikdy nevybudujeme botanickou zahradu. Život s pokojovkami je hlavně o pozorování, zkoušení a občas taky o smíření se s tím, že něco prostě neklapne. Když ale víme, odkud rostlina pochází a co má ráda, najednou dává spousta věcí smysl a péče je mnohem snazší. A i když se sem tam s nějakou rozloučíme, neberme to jako selhání – každá taková zkušenost z nás dělá o něco lepší parťáky pro rostliny, které s námi zůstanou.