O zdrojích inspirace umělců, o bájných múzách, o příležitosti, kterou jsme chopili za pačesy, a o dalších, které nás ještě čekají
Umělci velcí i malí, světoznámí či zapomenutí - každý pro svou tvorbu potřeboval inspiraci. Jedni ji nachází v přírodě, láká je nespoutanost vodního živlu, majestátní hory, staleté hvozdy či záplavy barevných květů na louce, zpěv ptáků. Jiní podlehli kouzlu starobylých měst, jejich uliček, zákoutí, širokých náměstí i koutů pro běžný pohled skrytých, zvukům ulice a hluku strojů. Další nacházeli inspiraci u svých múz. Nezřídka krásných žen, tajemných, divokých...
„Při prvním tahu štětce malířovu ruku vede Múza - všechny ostatní už musí vykonat sám.“ Otto František Babler
Co když se ale situace otočí a z umělců a jejich děl se stanou múzy? Náhoda tomu chtěla, že jsme si takovou hru mohly vyzkoušet. V loňském roce jsme dostaly nabídku, kterou šlo těžko odmítnout. V nově zrekonstruované budově Oranžerie, která již neposkytuje zimní ochranu tropickým a subtropickým rostlinám, ale stala se výstavní síní, jsme se podílely na výstavě Pod křídly múz. Sochaři a skláři z olomouckého regionu zde prezentovali svá díla inspirovaná přírodou a náš atelier je doprovodil květinami, které podtrhly charakter jednotlivých děl.
Pro velký úspěch jsme letos tuto výstavu zopakovali, tentokrát s názvem Příroda v malbě, malba v přírodě. Partnerem výstavy byla opět Unie výtvarných umělců Olomoucka. Malíři vybírali díla inspirovaná krajinou Hané i historickým centrem města Olomouce.
A co chystáme pro příští rok? Vše se teprve rýsuje, ale fotografie jsme ještě nevyzkoušely. Tak kdo ví?
O počasí, které láká k procházkám, o tom, že se máme koukat pod nohy a o tom, že i trávník je někdy k sežrání
O uplynulém roce, který utekl jako voda, o toulání napříč republikou, o místech, kam se zas a znova vracíme
O veliké úrodě, která i větve naklání, o teple u kamen a zavařovacího hrnce a o zásobách na dlouhou zimu
