Při práci na zahradě si častokrát posteskneme, že se plevelům v záhonech daří mnohem lépe, než letničkám a trvalkám, které opečováváme, plejeme, zaléváme a snesli bychom jim modré z nebe. Některé druhy domácí květeny dokážou v nestřežené chvíli vykvést a rozšířit řádnou nadílku semen, která klíčí a vykukují mnoho dalších let. U nás jsou takovými dárečky třeba pampeliška obecná, která je sice ceněnou léčivkou, ale mezi růžemi její krásu nedoceňujeme. Pěťour malokvětý a ptačinec žabinec si zase velmi rádi hoví ve sklenících mezi řádky rajčat, okurek a paprik. Starček obecný, drchnička rolní, rdesno ptačí, pryšec kolovratec, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní a pomněnka rolní hrají na schovku v trvalkových záhonech a osívka jarní si našla cestu do spár v dlážděné cestě. Líbí se u nás taky travinám, nejvíc pak statné ježatce kuří noze nebo maličké lipnici roční. S takovými dárečky se ještě víme rady. Chce to prostě zakleknout s motyčkou a plít a plít a plít!

Pak jsou ovšem miláčkové mnohem urputnější. Bršlice kozí noha si lebedí v polostínu a vlhčích koutech zahrady a kde se jí zlíbí, tam dokáže vytlačit trvalky i trávník. Agličani prý už rezignovali a začali šlechtit druhy okrasné listem. Zkrátka udělali z neduhu klad. Klady na pýru plazivém však nenacházíme žádné. Cestuje metry daleko, když záhon zryjeme, z jednoho floutka je rázem celý gang a jeho přítomnost neobhájí ani léčivost oddenků. Zkrátka padouch par excellence. A ruku v ruce s ním se zahradou proplétá ještě svlačec rolní a opletník plotní. S obrovskou chutí se přitulí k plotu, vzrůstným trvalkám i keřům a hledá si své místo na slunci. Květy mají vskutku líbezné, ale ani to nás s nimi neusmiřuje a tak bojujeme se štětečkem a herbicidem, protože nic jiného zkrátka nezabírá.

Řadu rostlin, které potrápí zahradu, ale především českou krajinu jsme si však, my lidé zahradničtí, přivezli a vypěstovali sami. Zpočátku šlo o nádherné exempláře s krásnými květy nebo okrasné listem, kterým nešlo odolat a nyní se umisťují na předních příčkách seznamu invazních druhů. Jeden příklad za všechny – bolševník. Jistě jste i vy ve zprávách a novinách v posledních letech zaznamenali články referující o úporném boji, který nebere konce. A přitom ty začátky byly skoro románové. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) byl do Evropy introdukován v roce 1817. Do českých zemí doputoval v roce 1862, konkrétně do zámecké zahrady v lázních Kynžvart. Tam se mu natolik zalíbilo, že se začal pomalu rozšiřovat do okolí parku, poté k Mariánským Lázním a do Slavkovského lesa. Jako okrasná soliterní rostlina byl dovezen do dalších parků na našem území, odkud se také rozšiřoval.

Bolševník velkolepý se nejlépe ujímá v polopřirozených travinných společenstvech, dusíkem bohatých vysokobylinných společenstvech, lesních lemech a lidskou činností pozměněných stanovištích. V České republice jsou to zejména liniové krajinné prvky – vodní toky, cesty a neobhospodařované louky. Rostliny klíčí velmi brzy na jaře, dříve než ostatní druhy. Nejprve shromažďují zásobní látky a během druhého až pátého roku v létě kvetou. Od počátku vytvářejí velkou listovou plochu, která pokryje půdní povrch. Svou listovou plochou pohltí až 80 % dopadajícího slunečního záření, takže potlačí ostatní druhy a stává se dominantním druhem napadených společenstev. Dochází k výraznému snížení pestrosti a změně druhového složení.

Boj s bolševníkem je velmi náročný a dlouhodobý. Likvidace je možná mechanicky, sečením, vyrýváním nebo pastvou, a chemicky postřikem, injektáží nebo nátěrem herbicidem. Opatření je nutné opakovat a současně monitorovat místa výskytu.

Bolševník je však pouze jedním z rostlinných druhů, které se k nám vloudily. Další trvalkou, které se u nás velice daří, je vlčí bob (Lupinus). Ano, přiznáváme se, taky ji máme na zahrádce v záhonu. Ale máme ji stále na očích, hlídáme, aby nám nepřerostla přes hlavu a rozhodně bychom ji nedoporučili k výsadbě do krajiny, třeba do záhonu na chalupě, kde by mohla "vzít roha". V Krkonoších se ale situace už poněkud vymkla a ochranářům tam na loukách pěkně zatápí. Proto, až tam budete na výletě, nebojte se si natrhat pořádný pugét. Květiny tak nevysemení a přispějete tak k boji za záchranu lučních společenstev. A nebojte, schvaluje to i KRNAP!

Obezřetnost je na místě i u zlatobýlu obrovského (Solidago gigantea) a zlatobýlu kanadského (Solidago canadensis). Pochází ze Spojených států a Kanady. Oba druhy se šíří především podél řek a na ruderálních místech. Používají se i jako okrasné druhy v zahradách a parcích v různých kultivarech, což při zplanění nebo přenosu pylu zvětšuje jejich genetickou rozmanitost a možnosti expanze

Netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera) pocházející ze západního Himálaje se cítí jako ryba ve vodě podél vodních toků. V Evropě zplanělý a zdomácnělý druh, který byl v roce 1839 dovezen do Anglie, se v Čechách pěstoval od roku 1846. Tehdy sem netýkavka byla dovezena jako okrasná a částečně i medonosná rostlina. Po několika málo letech se začala šířit a dnes se s ní můžeme setkat skoro po celém území s výjimkou hor. Netýkavka vytlačuje původní druhy a to především díky své značné konkurenční zdatnosti.

Se slunečnicí topinaburem (Helianthus tuberosus) jsme trošku na vážkách. Tenhle vetřelec dokáže taky pěkně zdivočet a vytlačovat původní druhy. Taky se nám na zahradě občas zvrhne a vykukuje mezi řádky brambor, z hrachu nebo záhonu jahod. Bereme ho ale na milost, protože ve váze nadělá spoustu parády a na talíři snad ještě víc. Takže kdo s ním chce zatočit, udělá nejlíp, když ho zbaští. Jestli vyzkoušíte polévku, pyré, chipsy a nebo si jej zakousnete za syrova misto kedluben už necháme na vaší invenci.

O křídlatce (Reynoutria) se snad ani rozepisovat nemusíme. Je jí kolem všude habaděj a s obavami sledujeme každý příkop a opuštěnou zahradu v okolí, kde se jí daří stále víc. Likvidace je podobná, jako u bolševníku a stejně tak zdlouhavá.

Nejlepší obranou proti všem rostlinným vetřelcům je prevence. Vždycky se lépe bojuje s jedním zbloudilcem než s tlupou nájezdníků. Takže motyčku do jedné ruky a atlas rostlin do druhé. A když se nám bude v zahradnictví nějaká rostlina moc líbit, je dobré si o ní napřed něco nastudovat a zjistit, jestli nám za pár let nezaroste celou zahradu.